Proč právě klášterní školy?

Tibetské buddhistické kláštery po staletí tvořily základ tibetské vzdělanosti. Velké významné kláštery s věhlasnými klášterními univerzitami byly známé po celém Tibetu i v okolních zemích, kde tibetská kultura a tibetský buddhismus zapustily hluboké kořeny. Každé údolí, každá vesnice měly svůj klášter, do kterého odcházeli místní chlapci, někdy i děvčata na kratší či delší dobu, někdy i na celý život.

V klášteře se jim kromě buddhistického učení dostalo i základů všeobecného vzdělání. Mladí mniši se v klášterní škole vzdělávali v „buddhistických předmětech“ jako např. filozofie, klášterní disciplína, studium kanonických textů, buddhistická etika. Kromě toho se v klášterech vyučovala také tibetština, logika, rétorika, matematika, základy tibetské medicíny a astrologie. Nadaní a nejschopnější z mnichů potom pokračovali ve studiu na věhlasných klášterních univerzitách.

Tradice vzdělávání však byla v Tibetu přerušena v 50. letech 20. století, kdy byl Tibet napaden a obsazen Čínou. Čínská armáda zničila po celé zemi tisíce klášterů a klášterní školy byly nahrazeny státními socialistickými školami, jejichž hlavním úkolem bylo zejména ideologicky působit na mladé Tibeťany.

Jedním z mála míst, kde se tradiční způsob klášterního vzdělávání zachoval dodnes, je indický Ladak. Většina ladackých klášterních škol byla začleněna do indického systému vzdělávaní. Kláštery, které mají státní akreditaci, poskytují alternativní základní vzdělání se zachováním tradičního buddhistického vzdělání. Po ukončení školy mohou mniši dále pokračovat ve studiu na vyšších klášterních školách nebo po vystoupení z kláštera na některé indické střední škole. Kromě místních mnichů, kteří vyučují buddhistické předměty, vyučují v každé akreditované klášterní škole státní učitelé čtyři povinné předměty: matematiku, tibetštinu, hindštinu a angličtinu.