Časopis tibetské exilové mládeže

Aby děti měly co číst

Rozhovor s Denwa Džigmem, zakladatelem Tibetského exilového vzdělávacího centra se sídlem v indické Dharamsale a šéfredaktorem Časopisu tibetské exilové mládeže.

Jak se vlastně zrodila myšlenka, že začnete vydávat časopis pro děti a mládež?

O něčem podobném jsme začali uvažovat s asi pěti dalšími studenty v Tibetské tranzitní škole, kde jsem studoval po příchodu do Indie. S tou myšlenkou jsme koketovali asi rok, ale nebylo vůbec jednoduché všechny ty plány realizovat. Důležitou inspirací pro nás byl jeden dětský časopis vydávaný v Tibetu, který je nesmírně populární. V Tibetu ho znají snad všichni žáci a studenti od základní školy až po univerzitu ve Lhase. První číslo našeho časopisu vyšlo v lednu 2004 a teď pracujeme už na jedenáctém čísle.

V kolika lidech časopis připravujete?

To se průběžně mění. Ze začátku nás bylo asi šest nebo sedm, všichni byli nadšení. Pak ale to nadšení postupně začalo opadávat. Lidi měli různé problémy: neměli práci nebo se z Dharamsaly přesunuli někam jinam. Momentálně mi s vlastním obsahem časopisu pomáhají tři lidi - jeden kolega, který se právě vrátil z Nepálu, jeden učitel tibetštiny a jeden náš bývalý redaktor, který by se k nám chtěl znovu přidat.

Máte už nějaké reakce ze škol, kam časopis dodáváte?

V prvních měsících, co časopis začal vycházet, měli učitelé pochybnosti, protože tady v exilu už bylo hodně projektů, které začínaly s velkou slávou a za pár měsíců neslavně skončily. To je v naší exilové komunitě velký problém. Teď už jsou ale jejich reakce hodně povzbudivé. Ředitelé škol nám většinou drží palce, protože říkají, že dnes je spousta časopisů a knih v angličtině, ale chybějí nám věci v tibetštině.

A jaké jsou reakce studentů?

Mají o časopis velký zájem, což mi dává sílu. Zezačátku od studentů chodily tak tři čtyři dopisy za měsíc. Teď jich chodí minimálně přes dvacet.

Co vám píšou?

Většinou posílají příspěvky do časopisu, hlavně básně.

Jaký je náklad časopisu?

Od června tisíc výtisků.

Kam všude časopis posíláte?

Od Úřadu školství tibetské exilové vlády jsem si vyžádal seznam všech tibetských škol v Indii, Nepálu a Bhútánu a cílem je postupně časopis distribuovat do všech tibetských škol. Od srpna posíláme několik výtisků do všech škol v Nepálu a Bhútánu, ale zatím odtamtud nemáme žádné reakce. V Indii časopis posíláme hlavně do velkých škol, například do Tibetské dětské vesničky Horní Dharamsala, Dolní Dharamsala, Sudža, Čauntra, Gopálpur, Mansúrí, Ladak. Do škol v jižní Indii zatím nic neposíláme, protože tam zatím nemáme dobré kontakty a pak 1000 výtisků by nestačilo. Kdybychom chtěli časopis distribuovat do všech škol, musel by být náklad minimálně 2000 výtisků.

Máte nějaké předplatitele, nebo časopis dodáváte zdarma?

Z některých škol dostáváme několik rupií za výtisk, do jiných škol zatím časopis dáváme zdarma. Ale většinu výtisků zatím dáváme bezplatně. Jako cenu pro předplatitele jsme stanovili tři rupie (necelé dvě koruny), ale pro většinu škol je to hodně. Říkají, že ostatní exilové časopisy jsou levnější. Na druhou stranu časopisy jako Tibet Times, Society Mirror nebo Tibetan Express mají vyšší náklad a jen malou část nákladu distribuují do škol za zvýhodněnou cenu. My do škol dodáváme 90 % výtisků. Takže předplatitelé jsou pro nás velký problém. Ještě nějakou dobu chceme časopis školám posílat zdarma a postupně si získat jejich důvěru a přesvědčit je, že časopis za ty tři rupie stojí.

Čím se Časopis exilové mládeže liší od ostatních časopisů?

Je hodně jiný. Náš časopis je nepolitický. V exilu vychází jen jeden srovnatelný časopis pro děti, Phajul. Do našeho časopisu děti můžou posílat vlastní příspěvky - básně, články, úvahy. Teď jsme začali publikovat i vzkazy dětí spolužákům, sourozencům atd., kteří jsou často hodně daleko. Kromě toho v časopise publikujeme nejen články o tibetské historii a kultuře, ale i o moderních věcech. Měli jsme třeba článek v tibetštině o telefonu nebo myčce. V každém čísle také vychází tibetský článek o nějaké zemi světa - v době olympiády jsme měli článek o Řecku, teď v posledním čísle článek o České republice.

Pořádáte v souvislosti časopisem i nějaké akce?

Nedávno jsme vyhlásili soutěž. Nejlepší příspěvky v tibetštině budou v prosinci oceněny. Vyhlášení proběhne při slavnosti u příležitosti udělení Nobelovy ceny dalajlamovi, 10. prosince. A v době prázdnin, od ledna do března, chystáme workshopy ve školách.

Jaké máte plány do budoucna?

Časopis je teprve začátek. Chceme vydávat knížky pro děti v tibetštině, třeba tibetský překlad Malého prince. A chtěli bychom vydat obrázkovou mapu Tibetu pro děti.

Je vaše vybavení pro vydávání časopisu dostačující?

Ano. V podstatě mi k tomu stačí počítač s tiskárnou, který mám. Je starý, ale funguje. Musím ale našetřit na digitální kameru nebo na scanner a taky musíme nakoupit nějaké knihy.

Máte nějaký vzkaz pro čtenáře v České republice?

Hlavně bych chtěl poděkovat Občanskému sdružení Lungta, že se rozhodlo podporovat náš časopis. Náš časopis je běh na dlouhou trať a hlavně zezačátku by to asi byl bez podpory zvenčí ztracený boj.

Dharamsala, říjen 2004